Jan Černčický nechal postavit v severozápadní části ostrohu dvoupatrový pevný palác hranolovitého tvaru, který byl skoro celý podsklepen. Hrad měl i druhé patro ze dřeva, které nejspíše roku 1526 vyhořelo. Větší prostranství před budovou bylo obklopeno hradbou a vysoká zeď měla ochoz a bylo zde vybudováno vnitřní opevnění.
Zámek Nové Město nad Metují v renesančním slohu nechali Pernštejnové přestavět z gotického hradu a místo náměstí měli vytvořeno první zámecké nádvoří. Ochrana zámku a města se roku 1532 rozrostla o dělovou baštu. Na jižní straně u hradního příkopu byla postavena panská kovárna. Během čtyřicátých let se Jan z Pernštejna už o zvelebování ani o údržbu nestaral a v roce 1547 vše prodal.
Stubenberkové vládli v Novém Městě nad Metují půlstoletí a zámek opravili a rozšířili v duchu severské německé renesance. Hlavní stavební činnosti byly provedeny v letech 158 – 1568. Zámek získal nové místnosti a největší změny čekaly na baštu umístěné v severovýchodním rohu. Jednotnost veškerých úprav na zámku byla zakončena chiaroscurovou výzdobou, která se zachovala až po současnost – jde o používání odstínů jedné barvy. Panský pivovar byl postaven před rokem 1574.
Zámek Nové Město nad Metují převzal ve druhé polovině třicátých let 17. století Walter z Leslie, který se rozhodl se skromnou renesanční úpravou zámku zatočit a začala barokní přestavba. Kromě jiného nechal postavit pěknou kapli s hojným štukovým zdobením v jihozápadním rohu zámku. Po jeho smrti se syn Jakub z Leslie pustil do horní části dnešní zahrady a val přeměnil na park.
V první polovině 19. století došlo k realizaci návrhů pražského architekta J.F. Joendla. 12. listopadu 1824 došlo ke zřícení části klenby ve spodním podlaží oficíren a v březnu 1841 byla provalena část klenby v konírně. Došlo k likvidaci dřevěného letohrádku. Ve druhé půlce 19. století zámek rychle chátral, protože přímá linie Dietrichsteinů vymřela a dědicové se o zámek nestarali. Místo krásného sídla tady stála chátrající budova, smetiště místo zámeckého příkopu a pustnoucí okolí. Později se místnosti částečně pronajímaly k pobytu, na plesy, úřadům a jako skladiště.
Roku 1908 zakoupil zámek a velkostatek průmyslník Josef Bartoň – Dobenín, který byl velmi oblíbeným. Majetek byl zabrán dřívějším režimem a navrácen v devadesátých letech 20. století jeho mladšímu synovi, též Josefovi. Společně se svou manželkou jsou současnými majiteli zámku. K renovaci zámku došlo v letech 1909 – 1912, na opravu bylo věnováno hodně financí a opravami byl pověřen Dušan Jurkovič.
